Znáte to, jak se říká, že v jednotě je síla? Naše stará dobrá pohádka o řepě to potvrzuje víc než dost! V chaloupce, kde se kouřilo z komína a vonělo domácím chlebem, žil dědeček, babička a jejich vnučka. Měli malé hospodářství, kde se starali o zvířátka a pěstovali zeleninu. Jednoho jara zasadil dědeček semínko řepy. Staral se o ni s láskou, zaléval ji a chránil před škůdci. A řepa rostla a rostla, až byla větší než on sám!
Když nastal čas sklizně, dědeček se rozhodl řepu vytáhnout. Ale ouha! Jak tahal a lomcoval, řepa se ani nepohnula. Zavolal tedy na pomoc babičku. Dědeček chytil řepu, babička dědečka a táhli společně. Marně. Řepa v zemi držela jako přikovaná. Nevzdali se a přizvali na pomoc vnučku. Dědeček, babička, vnučka... a řepa stále nic.
Už se zdálo, že řepa zůstane v zemi na věky, když vnučka dostala nápad. "Pojďme zavolat pejska!" A tak se k nim přidal i čtyřnohý pomocník. Dědeček, babička, vnučka, pejsek... táhli, funěli, ale řepa se nepohnula ani o píď. Zkusili to s kočičkou, ale ani ta, se svým ladným a lehkým tělem, s řepou nepohnula. Už se zdálo, že je vše ztraceno.
A pak se objevil maličký hlodavec - myška. Malá, nenápadná, ale s ohromným odhodláním. "Já to zkusím!" pískla myška a přidala se k ostatním. Dědeček, babička, vnučka, pejsek, kočička a maličká myška... a najednou, s křupnutím a praskotem, se řepa vytrhla ze země! Všichni se svalili na jednu hromadu, smáli se a radovali se z nečekaného úspěchu.
Z obří řepy pak babička uvařila spoustu dobrot - polévku, salát, a dokonce i řepový koláč. A myška? Ta dostala tu největší porci. Protože i ten nejmenší z nás může dokázat velké věci, když se spojí s ostatními a má dostatek odhodlání!
A jak to máte vy? Už jste se někdy přesvědčili o síle týmu nebo o tom, že i maličkosti mohou mít velký dopad? Podělte se o své zkušenosti v komentářích!